Interview 0.2

29. prosince 2009 v 16:50 | plastic |  interviews
Tušil jste, když jste nahrával Thriller a Off The Wall, že děláte na nadčasové klasice?
Ano. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale ano. Věděl jsem, že mám v rukou skvělý materiál, melodicky, zvukově, skladatelsky. A splnil očekávání.

Ohlédl jste se někdy za svými staršími alby s pomyšlením: Můj bože, Thriller je neprodávanější album všech dob?
Snažím se na to nemyslet, nechci takhle uvažovat. Co jsem udělal, udělal jsem. Teď dělám něco jiného. Proto nemám doma žádné ceny ani trofeje, u mě doma byste nenašli žádné zlaté desky. Měl bych jinak pocit, že už jsem udělal všechno, co jsem mohl.
Právě klip k Thrilleru změnil podobu hudebního videa, jak jste přišel k tomu nápadu?
To za mnou domů jednou přišel bratr Jackie a říká: "Koukáš na tu novou televizní stanici? Vysílají tam jenom hudbu, jmenuje se to MTV." Tak jsem se na to podíval a přišlo mi to velmi zajímavé. Ale moc se mi nelíbilo, jak většina klipů byla jen koláží obrázků. Chtěl jsem udělat něco, co bude mít začátek, prostředek a konec. Prostě něco jako krátký film.
A pak vás zrovna video k Thrilleru a k dalším písničkám z té desky vystřelilo mezi světovou extratřídu?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, jen jsem chtěl udělat něco, na co bych se chtěl dívat já sám. Když jsme dělali na Thrilleru, přál jsem si, aby výsledek byl děsivý, ale zároveň zábavný a vzrušující.


Jak byste charakterizoval dobu, kdy to vznikalo?
Byly to skvělé časy, ale zároveň smutné. Spousta mých snů se stávala skutečností. Být slavným bylo skvělé.
Proč říkáte i smutné časy?
Protože jsem míval deprese, když se mi nepodařilo přesně to, co jsem chtěl.
Myslíte tím, že album Thriller nedopadlo podle vašich představ?
Ne zcela.
Která píseň se vám nezdála?
Wanna Be Startin' Something. Skládání je složitý proces, na pásek musíte zaznamenat přesně to, co vám hraje v hlavě. Když to slyším v hlavě, je to překrásné. Jenže to pak musím přepsat na pásek. Třeba zrovna duet s Paulem McCartneym The Girl Is Mine není přesně to, co jsem si představoval, ale dopadl skvěle. Ale třeba Billie Jean, to je přesně ono. Pracoval jsem na ní velmi tvrdě, tři týdny jsem dělal jen na té basové lince.
A řekněte, co jste cítil, když album Invincible dobylo hitparády ve dvanácti zemích?
Krásný pocit. Tekly mi slzy štěstí, když jsem viděl všude kolem tolik lásky.
Invincible vznikalo poměrně dlouho, hrál v tom roli váš perfekcionismus?
Chvíli to skutečně trvalo, protože nejsem nikdy spokojený se skladbami. Napíšu tunu skladeb, všechny je vyhodím a napíšu nové. Všichni mi říkají: "Jsi blázen? Vždyť tohle mohlo jít na desku." Ale já na to: "Je to snad lepší než tahle věc?" Máme pětasedmdesát minut na CD a musíme se toho limitu držet.
Přistupoval jste k práci na Invincible se singlovou melodií v hlavě?
Nikdy takhle neuvažuju, muziku tvořím jako celek a o hitových singlech nepřemýšlím. Snažím se, aby to byla směsice všech možných zvuků, barev, aby si v ní každý něco našel. Počínaje farmářem v Irsku až po dámu, která drhne záchody v Harlemu.
Invincible bylo sice na prvních místech hitparád, ale nemělo tak oslnivé prodeje jako Thriller.
Ono je to obtížné, protože vlastně bojuju sám proti sobě. Ale já vím, že Invincible je stejně dobré album jako Thriller, ne-li lepší, má toho tolik co nabídnout. Hudba je to, co tady zůstává. Invincible byl velký úspěch. Když se poprvé hrál Louskáček, byl to propadák. Důležité je, jak ta která věc obstojí v čase. Velká muzika a velké melodie jsou nesmrtelné. Kultura se mění, móda se mění, ale velká muzika tu bude navždy. Pořád posloucháme Mozarta, Čajkovského, Rachmaninova, všechny tyhle velikány. Jejich muzika je jako socha nebo úžasný obraz, nikdy nezemře. To je prostě fakt.
Píšou se vám snadno nové skladby?
To je ta nejlehčí věc na světě, protože nemusím dělat absolutně nic. Zní to hrozně, ale je to tak. Nebesa mi je snesou až do klína v celé své kráse. Ty pravé klenoty se rodí právě takhle. Můžu si klidně sednout ke klavíru a říct si: "Tak dneska napíšu nejlepší song na světě," a nic. Pak se jdu projít, nebo se sprchuju a najednou bum, je to tady. Přímo v mé hlavě. Spoustu písní jsem napsal právě takhle. Hrál jsem pinball a najednou jsem utíkal nahoru do pokoje pro diktafon a začal si nahrávat nápady. Novou věc vždycky slyším jako celek, vím přesně, jak budou znít smyčce, jak basa, jak třeba cemballo, prostě komplet celou skladbu.


Je těžké to pak zaznamenat na diktafon?
To je právě frustrující. V hlavě to slyším kompletní, všechno tam je, ale pak to musím nějak dostat na pásek. Jak říkal Alfred Hitchcock, film je hotový. Jen ho ještě musím natočit. Stejné je to s písničkami. Slyším to v celé své kráse, jen to musím nahrát a dokončit.
Věříte, že hudba může léčit?
Je to mantra, která konejší duši. Pomáhá posilovat tělo, podobně jako jídlo. Je velmi důležité pochopit sílu hudby. Když jedete ve výtahu, nebo jste v nákupním centru, hudba ovlivňuje způsob, jakým nakupujete, nebo třeba jak se chováte ke svým sousedům.
Jaké to je soutěžit v hitparádách s lidmi jako N'Sync a Britney Spears, dětmi, které se narodily v době, kdy jste byl na vrcholu slávy?
Je to zvláštní. Měl jsem písničky na prvních místech hitparád v roce 1969 a v 70. letech a v roce 2001 jsem byl pořád na špici. Nemyslím si, že by někdo jiný měl podobné skóre. Je to velká pocta a jsem šťastný. Nevím, co bych k tomu ještě dodal, jsem rád, že se lidem pořád líbí, co dělám.
Líbí se vám hip hop?
Mám rád spoustu hip hopu, spoustu. Mám rád hudbu, ale nelíbí se mi ten tanec, vypadají u toho, jako kdyby cvičili aerobik.
Proč jste si jako remixéra nového singlu You Rock My World zvolil právě Jay-Z?
Je v kurzu, zbrusu nové jméno a dnešní děti ho mají rády. Zabrnkal na nervy současné populární kultuře, prostě to dává smysl.
Zavzpomínejte, jaké to bylo na koncertě New York's Hot 97 Summer Jam, kde jste vystoupil jako host Jay-Z?
Prostě jsem se objevil a objal jsem ho. Lidi v tu chvíli úplně explodovali, nádherné přijetí, byl jsem šťastný. Skvělý pocit, láska, láska.
Nevadí vám dívat se na lidi jako Usher, Sisquo, Ginuwine nebo Destiny's Child, jak vás napodobují?
Takhle nad tím nepřemýšlím. Jsou to umělci, kteří vyrostli na mé hudbě. Když dospíváte s poslechem nějakého umělce, snažíte se ho napodobovat. Chcete vypadat jako on, oblékáte se jako on. Když jsem byl malý, byl jsem James Brown, Sammy Davis Jr., takže je to pro mě pocta.

Jacksonovy děti

Není v rozporu sexuální náboj vaší hudby a tance s vaší vírou?
Nemyslím, zpívám o věcech, které se týkají lásky. A jestli si to někdo vykládá sexuálně, je to jeho věc. Na rozdíl od některých raperů nepoužívám sprostá slova. Uznávám jejich hudbu, respektuji ji, ale domnívám se, že na rozdíl od nich si mě víc váží matky dětí a vůbec starší generace. Kdybych zpíval hrubá slova a viděl v publiku postarší dámu, asi bych se styděl.
Viděl jste někdy film Hledání Země Nezemě nebo četl o J. M. Barriem, který napsal Petera Pana?
Barrieho znám dobře, patřím už pěknou, ale pěknou řádku let k jeho fanouškům. Vybudoval jsem Neverland jako domov pro sebe a svoje děti vlastně skoro podvědomě.
Ale Neverland jste přece vlastnil ještě předtím, než jste se stal otcem. To jste si ho pořizoval sám pro sebe? Všechna ta exotická zvířata byla jen pro Michaela Jacksona?
Pro mě a pro všechny ostatní, se kterými se o ně dělím. V Neverlandu můžu dělat to, co jsem nemohl, když jsem byl malý. My jsme nemohli chodit do kina nebo do Disneylandu, moc legrace jsme si neužili, jezdili jsme na turné a tvrdě pracovali. Bavilo nás to, ale Neverland je pro mě uzavřené místo, kde najdu všechno, co mám rád.
Vytvořil jste si podobně jako Barrie tenhle vysněný svět, ale nemyslíte, že z něj někdy vyrostete? Nepřipadají vám někdy všechny ty lamy a okružní jízdy vláčkem trochu přihlouplé?
To by musel být přihlouplý i Pánbůh, protože ten vytvořil všechny věci pro malé i velké. Jiní muži mají ferrari, letadla, vrtulníky a kdoví co všechno je ještě baví. Mě zas baví rozdávat a podělit se o jednoduchou, nevinnou zábavu.
Takže si zpětně vynahrazujete, o co jste přišel, ale myslíte, že se to vůbec dá nahradit? Může to být vůbec to samé?
Teď je to větší legrace.
Vážně?
Já bych na minulosti nic neměnil, takhle mě to baví.
Musíte mít kolem sebe nějakou dětskou auru, protože víme, že si s vámi děti hrají, jako byste byl jedním z nich. Děcko by ale přece nedokázalo postavit nic takového, jako je Neverland.
Díky. Dělat něco pro děti mě skutečně baví a snažím se v tom napodobit Ježíše, čímž se s ním samozřejmě nesrovnávám, ani neříkám, že jsem jako on. Snažím se Ježíše napodobit v tom, jak prohlásil, že máme být jako děti, že je máme milovat, snažit se být čistí a nevinní jako děti. A vidět svět jejich užaslýma očima znamená ocenit jeho kouzlo, a to mě na tom baví.
Co říkáte na obvinění, které proti vám vznesl prokurátor kvůli tomu, že jste měl zneužívat chlapce?
Naprosto falešné obvinění. Než bych nějakému dítěti ublížil, to bych si raději podřezal žíly. Já bych dítěti nikdy nic zlého neudělal. Ta obvinění jsou zcela falešná. Hrozně mě pobouřila. Nikdy bych něco podobného neudělal.


Je skvělé vidět vás s vašimi dětmi - jak to takhle bez chůvy vůbec zvládáte?
Já se o svoje děti rád starám sám. Baví mě to, a jeden z důvodů, proč jsem si je pořídil, byl, že o ně budu moct pečovat. Přináší mi to úlevu, štěstí i zábavu, vždyť jsou to báječně sladké a nevinné děti.
Co pro vás vlastní děti vůbec znamenají?
To se těžko říká slovy, protože jsou pro mě vším. Probudím se a do nového dne vykročím jen díky nim. Udělám jim snídani, vyměním plínky, a když chtějí něco číst, tak si spolu čteme nebo hrajem na schovávanou, na slepou bábu a báječně si to užijeme.
A dokážete jim vytvořit normální svět? Ven asi moc nechodí.
Snažím se, co to jde. Samozřejmě bych chtěl být nejlepším tátou na světě.
A dochází jim vůbec, kdo jste a co pro tolik lidí znamenáte?
Určitě, vždyť se mnou jezdili na turné v limuzínách obklopených samými fanoušky.
A líbilo se jim to?
No, pro ně to bylo dobrodružství, dokonce chtěly i na pódium. Prosily mě, ať je tam vezmu sebou. Tak to určitě jednou udělám, aby je poprvé viděl i celý svět.
A co vaše plastické operace?
Ale plastické operace má celý Hollywood! Nechápu, proč všichni ukazují jenom na mě. Tisk už to přehání. Vždyť jde jenom o můj nos, a oni píšou, že jsem si nechal operovat snad všechno, jako by jim nos nestačil. I Elvis přece podstoupil plastickou operaci nosu, říkala mi to Lisa Marie (red. pozn.: dcera Elvise Preslyeho, se kterou byl Jackson od května 94 do ledna 96 ženatý). Ale o tom se nemluví. Všichni ukazují prstem jenom na mě, a to není fér. Nikdy jsem si nenechal operovat oči, lícní kosti ani rty.
Takže jste spokojený s tím, jak...
... nikdy nejsem spokojený s ničím, protože jsem perfekcionista, tak to se mnou je.


Jeden z vašich právníků na tiskové konferenci řekl, že jste hledal malého bělošského kluka, který by vás hrál v reklamě na Pepsi - jako když jste byl dítě.
To je pěkná pitomost. To je snad nejhorší, co jsem o sobě slyšel. Zaprvé v té reklamě je můj obličej z dětství, tak proč bych chtěl, aby mě hrálo bílé dítě? Jsem Afroameričan a jsem na svou rasu hrdý. Jsem hrdý na to, kdo jsem.
Když už jste zmínil Lisu Marii - prý lituje, že s vámi nemá syna a že by s vámi pořád možná ještě chtěla mít dítě. Je to pravda?
No tehdy to alespoň pravda byla. Ale ať vám na tohle odpovím cokoli, tak mám problém a příští vydání bulváru bude psát: "Lisa už ho prý nechce ani vidět!"
Zůstali jste přátelé?
Lisa je skvělá. Mám ji moc rád a jsme pořád přátelé. A člověk nikdy neví, co bude zítra. Nemám ale tušení, co vlastně cítí. Můžu říct jenom to, že ke mně domů chodí na návštěvu za mými děti.
Myslíte, že se ještě někdy oženíte?
To by bylo pěkné.
Co kouzelného by se napotřetí muselo stát?
Muselo by to přijít jako blesk z čistého nebe. Musel bych se na ni podívat a cítit: To je ona, tahle je ta pravá.
To jste cítil, u obou manželek?
Ano, jistě.
Noviny psaly, že vy a vaše druhá žena Debbie nejste biologickými rodiči vašich dětí. Že prý jí bylo implantované cizí vajíčko, a potom byla uměle oplodněná.
To je úplná pitomost a špinavá lež.
Chcete mít další děti?
Rozhodně. Jak jsem říkal: víc než otec, víc než deset.
Když na sebe myslíte, zdá se vám, že do svého otce v něčem dorůstáte?
V hodně věcech se mu podobám. On je velice silný, je to bojovník. Vždycky nás učil jednat odvážně, věřit si a stát si za tím, čemu věříme. Že žádná hvězda není tak vzdálená, aby se na ni nedalo dosáhnout, a nikdy se to nesmí vzdát. A to samé nám říkala i matka.
Takže vy jste taky bojovník?
Rozhodně.
Co byste řekl, že jste za člověka?
Snažím se být zdvořilý, velkorysý, lidem něco dávat a dělat to, co si myslím, že by po mně chtěl Bůh. Někdy se modlím, a ptám se: "Kudy mám jít dál, Bože? Co chceš, abych dělal dál?"

Výběr z rozhovorů otištěných v časopisech Large (2005), VIBE Magazine (2002), USA Today (2001) a TV Guide Interview (1999)

 


Anketa


Komentáře

1 Lady-pop | Web | 29. prosince 2009 v 17:52 | Reagovat

OOO,příznivec MJ....
PROČ bych nespřátelila? xD
Spřátelím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.